close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pokud mi chcete něco napsat, tak pište sem: Guest Book

!!!Nová návštěvní kniha!!!

Koně mého života

30. ledna 2009 v 15:28 | Terka |  Já a koně
Všechno to začalo, když jsem začala chodit do školy. Už dlouho jsem chtěla jezdit na koních, ale něměla jsem kde. Až o letních prázdninách, když jsem jela s tátou k jedné jeho známé, podívat se na nemocnou kobylu, její majitelka mi nabídla, že bych u ní mohla začít jezdit. Nebylo to úplně ježdění, spíš jsem se vozila na loži na poli. Sice všemi chody, ale vozila. Tehdy mě na svých zádech trpěli dva koně.

Bývalý cirkusový poník Šitan, mimochodem pěkné kvítko. Když měl pocit, že jezdec nedává pozor, jednoduše ho shodil, ale občas jsem se i udržela. Šitana jsem i přes jeho povahu měla moc ráda a v boxe jsem s ním vždycky byla schopná vydržet donekonečna.

A pak to byla teplokrevná klisna Romana, mohutná líná kobyla, která už dala nějaké to hříbě. Ale když ji teď potkávám na Hubertech, je jako vyměněná, téměř živé stříbro. Romča byla hrozně hodná a vždycky když jsem ji čistila, nemusela jsem se bát projít jí pod břichem.
Tady jsem vydržela jezdit něco přes rok, ale pak jsme se jeli podívat do stáje, kde teď jezdím.

V Arce jsem se teprve začala učit jak sama ovládat koně, jak na koni pořádně sedět, poprvé jsem jela ve skupině ven, poprvé přešla kavalety, poprvé- byť nedobrovolně skočila a taky poprvé odjela svůj veřejný trénink.Ale tomu předcházela dlouhá a pro mě velice strastiplná cesta s různými koňmi.

První kůň, na kterém jsem v Arce seděla, byla Matylda- kříženka fjorda a hucula, šíleně paličatý tvor, ke kterému si člověk musí najít cestu, aby mu porozuměl. S ní jsem byla i na první vyjížďce, kde jsem jenom tak třikrát spadla, protože Matylda utekla. To byl ten den, kdy jsem poprvé zkusila sama ovládat koně. Takže si dokážete představit, jak to mohlo vypadat.

Na začátku jsem koně hodně měnila, ale pak jsem začala nějak víc jezdit na Barče, kobylce zapsané v plemenné knize ČT. Baruška na mě byla hrozně hodná a hodně mě toho naučila. S Barčou jsem postupem času mohla jezdit i na rychlejší vyjížďky, aniž bych spadla. Rychlejší vyjížďka pro mě byla v té době krokově- klusací vyjížďka, z které se pak stala i ta cvalová. Samozřejmě, že jsem nejezdila jenom na Barči, koně jsem pořád střídala, ale Berunka byla takový můj hlavní kůň, jezdila jsem hlavně na ní.

Z Barči jsem přesedlala postupem času na jejího polovičního bratra Olgoje Chorchoje, kterému nikdo neřekne jinak než Pinďa. Pinďa je soukromý kůň, v té době částečně využívaný v provozu stáje Arka. To s ním jsem přešla svoje první kavalety, přeskočila svůj první křížek, odjela svůj první dětský hoby parkurek. I v této době jsem koně střídala, ale nebylo to tak často jako ze začátku, když jsem do Arky přišla.

Z Pindi jsem zase postupem času přesedlala na jiného koně, tentokrát na Hobby, kobylku zapsanou v plemenné knize ČT , kobylku, která mě učila skákat. Vlastně se pokoušela vylepšit to, co mě už naučil Pinďa. Občas to se mnou neměla lehké, to se jí musí nechat, ale byla první koník, který mě přenesl přes ty vyšší překážky, šla se mnou můj první "velký" parkur- ZM. Hobča je koník, který je skokan tělem i důší, i když nikdy nebude skákat výš než ty ZM, tak ji to nesmírně baví a to je na ní to nejhezčí.

Z Hobči jsem po nějakém čase přesedlala koně, na kterém jsem jezdila častěji než na ostatních. Tentokrát jsem šla na pravou sestru Matyldy- Mišku. Nejživějšího koně, jakého jsem kdy vyděla. Hlavně ta její chuť do života, když na ní někdo seděl byla nepřekonatelná. Mišky jsem se dřív bála, ale teď jsem na ni musela sedat, protože jsme přivezli Chantal a táta s ní začínal pracovat. Mišku jsem brala jako přípravku na Chany, protože o protí ní byla Miška hodná jako beránek. Ze začátků to bylo složitější, ale pak jsme si padly do oka a všechno šlo jako po másle. Jezdila jsem na ní necelé dva měsíce a odjela jsem na 14 dní k moři. Když jsem se vrátila, byla Miška prodaná. Teď bydlí v Ponycentru, konkrétně Slotově- Kuksu a má se tam dobře.

A pak nastal ten slavný okamžik v mém životě a já poprvé sedla na Chantal. Byl to zvláštní pocit. Nikdy jsem neseděla na koni s tak krásnými, měkkými chody. Spíš jsem si připadala, že plaveme vzduchem, než že jdeme po jízdárně a skoky skákala tak ladně, že jsem měla občas problém rozpoznat, jestli jsme skočily, nebo ne. S Chany jsem dostala svou jezdeckou lekci života. Nikdy jsem nevěděla, jestli se z vyjížďky vrátím pěšky nebo v sedle. Jízdárny taky nebyly žádný med. Občas jsem si připadala, že jsem někde v posilovně, jak mě bolely ruce, když jsem se ji snažila udržet. Ale byly i chvíle, kdy šlo všechno hladce a bez problémů. Chantal byla a je velice nadějný koník, ale teď je březí a nemůže trénovat. S Chanýskem jsem strávila dvě sezony a jednu dlouhou zimu a našla jsem si k ní cestu jako asi zatím k žádnému koni na kterém jsem v minulosti jezdila. Teď za ní jenom chodím do boxu a tam ji hladím, povídám si s ní a v zimním období jí dávám nějaké to cukroví....(Pokud ještě všechno nesežrala)

A pomalu se dostáváme do současnosti. V roce 2008 jsem si koupila svoji vlastní kobylku Shakespearu, se kterou jsem si udělala licenci a mám v plánu s ní jezdit po oficiálních skokových závodech. Teď přes zimu trénujeme hlavně můj sed a pořád se sježďujeme, ale den ode dne je to lepší a lepší...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hank@-SB :-* Hank@-SB :-* | Web | 30. ledna 2009 v 16:37 | Reagovat

to s Tyldou můžu potvrdit, ale je to skvělej kůň, krásnej mazlivej ale pro jezdce jako já jezditelnej s menšíma potížema...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Desing by